Rozdíl mezi do a does patří k prvním gramatickým pravidlům, se kterými se začátečník v angličtině setká. Na první pohled může vypadat, že jde o dvě různá slovíčka, ve skutečnosti jsou však oba tvary součástí stejného slovesa. Rozhodující je osoba a číslo podmětu. Tvar do používáme u většiny osob, zatímco does patří ke třetí osobě jednotného čísla v přítomném čase prostém.
Pravidlo je úzce spojeno s časem present simple, tedy s přítomným časem prostým. Ten se používá například pro pravidelné činnosti, obecně platná tvrzení, zvyky nebo popis skutečností. Pomocné sloveso do či does se objevuje především v otázkách a záporných větách. V kladné větě se obvykle nepoužívá jako pomocné sloveso, ale samotný významový slovesný tvar se přizpůsobuje podmětu.
Kdy použít do a kdy does
Tvar do stojí u zájmen I, you, we a they. Patří tedy k první osobě jednotného čísla, ke druhé osobě a ke všem osobám množného čísla. Řekneme například Do I know this movie?, Do you like cats?, Do we work here? nebo Do they live in Prague? Ve všech těchto otázkách pomocné sloveso ukazuje, že jde o přítomný čas prostý.
Does používáme u he, she a it. Stejný tvar však patří také ke každému jednotlivému člověku, zvířeti, předmětu, místu nebo jevu, který můžeme těmito zájmeny nahradit. Podmět Petr odpovídá zájmenu he, my mother také, the dog můžeme nahradit zájmenem it a the cinema rovněž. Proto jsou správné věty Does Petr know this movie?, Does my mother work in the office? a Does the dog like cats?
Pomůckou je jednoduchá kontrola podmětu. Pokud označuje jednu osobu nebo jednu věc a nejde o I ani you, jde zpravidla o třetí osobu jednotného čísla, takže v otázce nebo záporu použijeme does. Nejde přitom jen o živé bytosti. Třetí osobou může být také the table, an apple, rain, light, barva nebo abstraktní pocit, například happiness.
U množného čísla se používá vždy do. Platí to i tehdy, když jde o více lidí, zvířat nebo věcí: Do people work on Sundays?, Do the dogs like cats? a Do these books belong to you? Podmět people je množné číslo, a proto se k němu does nepřipojuje.
Co se stane s významovým slovesem
Nejdůležitější pravidlo zní: pokud už je ve větě pomocné does, významové sloveso zůstává v základním tvaru. Správně tedy napíšeme Does she work here?, nikoli Does she works here?. Koncovka třetí osoby se přesune ze slovesa work na pomocné sloveso does. Stejně funguje otázka Does he like music? nebo Does it snow in Africa?
Totéž platí v záporu. Záporný tvar se skládá z does not, případně ze zkráceného doesn’t, a základního tvaru významového slovesa. Správné jsou například věty He doesn’t like cats., My mother doesn’t work in the office. a It does not snow in Africa. Častá chyba vypadá takto: She doesn’t likes coffee. Po doesn’t však nesmí být likes; správně je She doesn’t like coffee.
U ostatních osob použijeme do nebo don’t a také po něm necháme sloveso v základním tvaru. Správně tedy You don’t like cats., We do not work in the office. nebo They don’t know the answer. U otázky stačí změnit pořadí: Do you like cats?, Do we work in the office? a Do they know the answer? Základní tvar slovesa se po do nemění.
V kladných větách se pomocné sloveso obvykle neobjevuje. Třetí osoba jednotného čísla ale dostává koncovku přímo na významovém slovese: He works in an office., She likes cats. a It rains in autumn. U ostatních osob zůstává sloveso v základním tvaru: I work, you like, we live a they know.
Při procvičování rozdílu mezi tvary do does je proto užitečné nejdříve najít podmět a teprve potom vybrat pomocné sloveso. Jakmile se ve větě objeví does, není možné přidat koncovku -s ještě k významovému slovesu. Tato kontrola odstraní většinu chyb během několika cvičení.
Koncovka -s a zvláštní případ sloves na -o
Do stejného gramatického systému patří také koncovka třetí osoby v kladné větě. U běžných sloves přidáváme -s: work se změní na works, like na likes a read na reads. U sloves, která končí na písmeno o, se často přidává -es. Proto je správně goes, nikoli gos. Například věta He goes to school. znamená „On chodí do školy.“
Právě zde vzniká zmatek mezi tvarem does a slovesem, které po něm následuje. Does už samo obsahuje označení třetí osoby, takže po něm říkáme go, nikoli goes: Does he go to school? V záporu pak He doesn’t go to school. Dvě označení třetí osoby ve stejné slovesné konstrukci by byla chyba.
Sloveso do může fungovat také jako významové sloveso ve smyslu „dělat“. V takovém případě se v kladné větě třetí osoba tvoří jako does: She does her homework. V otázce se však objeví dvě podoby téhož slovesa, protože první je pomocné a druhé významové: Does she do her homework? V záporu řekneme She doesn’t do her homework. Tento příklad dobře ukazuje, proč musí významové sloveso po pomocném does zůstat v základním tvaru.
Ve výukových materiálech pro začátečníky na Jazykologcz se toto pravidlo řadí k základní anglické gramatice, která se později využívá v celém přítomném čase prostém. Procvičování může mít podobu testů, gramatických úloh nebo video lekcí; důležité však zůstává vždy stejné pořadí uvažování: určit podmět, zvolit do nebo does a po pomocném slovese ponechat významové sloveso v základním tvaru.
Krátké shrnutí tedy zní: do používáme u I, you, we, they a u množného čísla, zatímco does patří k he, she, it a k jednotlivému podmětu ve třetí osobě. V otázkách a záporech přebírá pomocné sloveso koncovku třetí osoby, takže další sloveso už žádné -s ani -es nedostává.
